Baňkování

Je to léčebná metoda, kterou lidstvo zná více jak 5000 let. Pochází patrně z Číny. Nejstaršími doklady, na kterých je vyobrazeno, jsou lékařské pečetě zhotovené přibližně 3300 př. n. l. ve starověké Mezopotámii. Podrobněji byla písemně zachycena v Egyptě v tzv. „Eberově papyrusu“ (přibližně 1500 př. n. l.). Má pomáhat k vytažení škodlivin na povrch a jejich vyloučení. Baňkování otevírá kožní póry a tak umožňuje eliminaci škodlivin. Zrychluje metabolismus v kůži. Zlepšuje se činnost potních a mazových žláz, zvyšuje se přísun živin ke tkáním, podporuje regeneraci kůži a zvyšuje její odolnosti vůči různým škodlivinám. Pod tlakem se stimuluje krevní i lymfatický oběh. U kloubů bylo pozorováno zvýšení sekrece synoviální tekutiny. Baňkování odstraňuje zpruhy v okolí postiženého kloubu. Stimulace vnitřních orgánů zvyšuje peristaltiku. Zlepšuje trávení a vstřebávání živin. Stimulace nervových zakončení. Tkáň se prohřeje a prokrví a dochází k uvolňování zatuhlých svalů a trigger-pointů což má za následek vymizení myofasciální bolesti. Dochází k nabuzení imunitního systému v oblasti šíje, můžeme pozitivně ovlivňovat bolesti hlavy, oddálit nástup migrény v oblasti hrudníku, páteře se pozitivně ovlivňuje suchý kašel, zánět průdušek, astma, horečka, spouští se pocení při nachlazení. V oblasti beder pozitivně působí při potížích s ledvinami bolesti při menstruaci.

Kontraindikace: U všech krvavých stavů poškození kůže, smyslové orgány, u těhotných žen nebaňkujeme podbříšek, dolní bederní oblasti prsy, nebaňkujeme nad křečovými žílami u všech druhů maligních tumorů. Úrazy, zlomeniny, těžké otoky, srdeční onemocnění, zvláště cirkóza, ascites, tuberkulóza. Nebaňkujeme v opilosti, při nadměrné únavě ani bezprostředně po jídle. U psychických poruch, horečnaté stavy akutní trombózy a tromboflebitidy. Rozsáhlé gangrény, aneurysma v oblasti ošetřované končetiny. Lokální hnisavé infekce, při plísních či zánětech na kůži, nebo při užívání léků ředících krev.